Osteo novinky
Vyšší incidence fraktur u pacientů po transplantacích solidních orgánů na imunosupresi
Během posledních zhruba třiceti let se transplantace stala zavedenou terapií konečných stadií renálního, jaterního a plicního onemocnění. Díky přidání inhibitorů kalcineurinu, cyklosporinu A a takrolimu k imunosupresivní léčbě se navíc značně zlepšil medián přežití transplantovaných pacientů. Díky tomu pak také došlo k lepšímu poznání následných komplikací, jako je osteoporóza a zlomeniny, které negativně ovlivňují kvalitu života těchto pacientů.
Patogeneze osteoporózy po transplantacích je komplexní a dosud ne zcela jasně pochopená. Je však pravděpodobně vázaná na kombinaci škodlivých vlivů, které mají dopad na skelet a které se objevují jak před, tak po transplantaci orgánů. Selhání srdce, ledvin, plic a jater má každé svoji typickou patofyziologii, která ovlivňuje právě kostní a minerální metabolismus, a to ještě před transplantací. Dalšími nežádoucími faktory jsou stárnutí, nutriční deficience, imobilita, diabetes mellitus, kouření cigaret a abusus alkoholu, ať už před či po transplantaci. Významnou roli jistě hraje i užívání vysokých dávek kortikoidů, které jsou předepisovány do kombinace s ostatními imunosupresivy jako je již zmíněný cyklosporin A či takrolimus nebo například mykofenolát mofetil či azathioprin.
Cílem následující studie bylo zhodnotit, zda je imunosupresivní léčba s omezením kortikoidů spojena s nižším rizikem vzniku fraktur u transplantovaných pacientů, přičemž předchozí práce stejných autorů ukázaly, že konvenční imunosupresiva jsou asociována s až 13-ti násobným zvýšením rizika vzniku zlomenin. Pacienti v aktuální studii užívali kortikoidy méně než 6 měsíců.
Z celkem 351 transplantovaných pacientů jich 175 udalo zlomeninu, přičemž 48 z nich tuto zlomeninu utrpělo po transplantaci. Transplantace se týkala u 19 pacientů ledvin a jater (50% mužů), u 47 pacientů ledvin a pankreatu (52% mužů), u 92 pacientů jater (65% mužů) a u 17 pacientů pankreatu (41% mužů). Věk pacientů při transplantaci byl průměrně 50.8 ± 10.3 let. Fraktury byly tedy pozorovány podobně u obou pohlaví i typů transplantace. Současně pak byla pozorována nižší incidence fraktur u pacientů užívajících bisfosfonáty. Místa zlomenin byla následující: noha (16.7%), obratel (25%), ruka (6.3%), humerus 4.2%, zápěstí 10.4%, jiné místo (20.8%) a 14.6% pacientů mělo zlomeniny mnohočetné. Relativní riziko fraktur bylo u mužů po transplantaci jater ve věku 45-64 let téměř 17-ti násobné ve srovnání s obecnou mužskou populací a bylo také srovnatelné s podíly fraktur při užívání konvenčních imunosupresiv.
(pes)
Zdroj: B. J. Edwards et al. Elevated Incidence of Fractures in Solid-Organ Transplant Recipients on Glucocorticoid-Sparing Immunosuppressive Regimens. J Osteoporos. 2011; 2011 : 591793; doi: 10.4061/2011/591793