Přeskočit navigaci Úvodní stránka O projektu Redakční rada Kontakt Informace pro média Napsali o nás RSS
 
Přeskočit navigaci
 

Osteo novinky

Léčba osteoporózy u nejstarších pacientů – studie u více než 700 000 starých lidí

Léčba osteoporózy u nejstarších pacientů – studie u více než 700 000 starých lidí Osteoporotické fraktury patří mezi základní příčiny morbidity a mortality, přičemž významným a nezávislým rizikovým faktorem pro vznik osteoporózy a následných fraktur je samozřejmě pokročilý věk. Ve Švédsku, které patří mezi země s vysokým rizikem osteoporózy, trpí osteoporózou 47 % žen a 17 % mužů ve věku 80–84 let, přičemž průměrný věk, ve kterém u pacientů dochází ke zlomenině kyčle, je 80 let u žen a 76 let u mužů.

Vzhledem k výše uvedeným faktům by se dalo očekávat, že použití léků proti osteoporóze poroste spolu s narůstajícím věkem. Avšak dostupné údaje ukazují, že u nejstarších pacientů je osteoporóza léčená nedostatečně i přesto, že existuje dostatek dat z randomizovaných klinických studií, která podporují užívání bisfosfonátů, kalcia s vitamínem D a raloxifenu u pacientů ve věku nad 75 let.

Následující studie proto hodnotila, nakolik je věk spojen s užíváním léků proti osteoporóze v širší populaci starších lidí. Data byla získána ze švédského registru Swedish Prescribed Drug Register, a to konkrétně od pacientů ve věku 75 let a starších registrovaných od října do prosince 2005 (n = 731 105). Pomocí logistické regrese pak bylo analyzováno, jaký věk je asociován s užíváním léků proti osteoporóze.

Ve výsledku byly léky proti osteoporóze užívány u 16,1 % žen a 3,4 % mužů. Pravděpodobnost užívání bisfosfonátů s narůstajícím věkem klesala (OR u žen 0,36 a OR u mužů 0,46 pro věk ≥ 90 let vs. 75–79 let). Stejně tak tomu bylo u raloxifenu. U žen pak byla nejnižší pravděpodobnost užívání kalcia a vitamínu D zastižena v nejvyšším věku (≥ 90 let).

Výsledky tedy napovídají, že v současnosti dochází ke značnému "podléčení" osteoporózy u nejstarších pacientů ve Švédsku, zejména co se týče bisfosfonátů. K pochopení mechanismů, které za tímto zjištěním stojí, bude zapotřebí ještě dalšího výzkumu.

(pes)

Zdroj: Arch Osteoporos. 2009 December; 4 (1–2): 17-23; doi: 10.1007/s11657-009-0022-z


archiv

Osteoporosis Clinical Updates

 

Vztah mezi sérovou hladinou vitaminu D a kostní minerální denzitou Vztah mezi sérovou hladinou vitaminu D a kostní minerální denzitou

Studie u zdravých mužů a žen ukázala, že hypovitaminóza D je faktorem spoluurčujícím maximum kostní hmoty (PBM) dosažené během života i rizikovým faktorem pro vznik osteoporózy u mužů i žen po 50. roce věku.

Podávání vitaminu D při léčbě osteoporózy spolu s kalciem a léky ovlivňujícími metabolismus kostí je zavedenou praxí. Není ale zcela prozkoumán účinek vitaminu D na kostní minerální denzitu (BMD) v průběhu života.

V Saúdské Arábii proběhla v roce 2008 průřezová studie, která hodnotila vztah mezi sérovou hladinou 25-hydroxycholekalciferolu (kalcidiolu) a BMD u 400 zdravých mužů a žen z věkové skupiny s PBM a z věkové skupiny od 50 let. Byla stanovena hladina kalcidiolu a pomocí duální rentgenové absorpciometrie byla určena BMD v proximálním femuru a bederní páteři. Pacienti byli rozděleni podle věku, pohlaví a hladiny kalcidiolu.

Spustit